(aneb auta umírají v Dachau)
Koncem roku 2007 se začalo domlouvat jarní polítání v Monaku. Plánování našich leteckejch výjezdů se začíná stávat folklórem . Chvilku je lidí moc, pak zase málo. Jarda si bohužel vybral svůj díl smůly ještě před odjezdem, když si polámal palec a pak ještě manželce záda .
Nakonec jsem přeci jen vyrazili v pátek 14.3.2008 ve třech (Jana, Sobič a já). Předpověď pro Monako jakš takš, všude jinde na pikačů.
Cesta pěkně odsejpá až kousek za Mnichov. Při průjezdu tunelem nám bez varování umírá Astřička. Pak následuje odtah z dálnice, pokus hošanů v servise o oživení, depresivní prohlídka Dachau a nakonec dovoz Sobičova Focuse a odtažení mrtvolky do Čech. S jednodenním zpožděním jsme nakonec dorazili do Monaka.
Neděle byla ještě neletová, sice sluníčko, ale foukalo tak nějak přespříliš. Zkoušíme odjet do Sospelu, ale lítat se tam taky nedá. Od pondělí se počasí umoudřuje a je letovo až do pátku, kdy se podle čtvrteční předpovědi v pátek odpoledne počasí kazí a je opravdu windy.
Lítání v Monaku nás nadchlo, je tam krásný polítání s pohledem na moře a Monte Carlo, svahovačka s uchem těsně u hotelu „V“ má taky něco do sebe. Luxusní startovačka na Monte Gros, přistávání a veget na pláži prostě pohoda.
Omrkli jsme i krásnou horskou oblast Guordon. Bohužel jsme tam přeletový počasí nechytli, ale polítání tam stálo taky za to.
Když pominu smolnej průběh cesty, tak to bylo prostě paráda!
Gogo
#1 j 06.12.2009
Upozorňuji čtenáře, že manželka si záda zranila sama !!! Fakt…